Vážení a drazí spoluobčané,

    ochladilo se, den je čím dál tím kratší, sluníčka je méně a méně. Mám pocit, že mé tělo i duše fungují podle světla a tepla. Teď na podzim bych nejraději chodila spát s dětmi po osmé hodině a ráno se mi nechce vstávat stejně jako jim …

    Ale i přes pošmourné a chladné počasí se raduji z řady věcí. A to jak soukromých, tak pracovních. Už do minulého čísla zpravodaje stačil pan Marek Veselý napsat krásný článek o říjnovém setkání v rámci cyklu „Lidický senior 2017“ s názvem Základní kámen „podruhé“. Myslím, že jeho článek obsahoval vše podstatné. Já za sebe mohu jen doplnit, že mě setkání s lidmi, kteří u této slavnostní příležitosti před 20 lety osobně byli nebo kteří se o postavení Oázy zasloužili a také s těmi, kteří přispěli a přispívají k zdárnému chodu budovy Oázy po téměř 20 let, mile překvapilo a velmi potěšilo. Bylo to nádherné obohacující setkání. Všem, kteří dorazili, mnohokrát děkuji.

    V době uzávěrky tohoto čísla ještě probíhá v Oáze krásná výstava kočárků a hraček paní Pernerové. Zdá se mi, že je jich opět o chlup více než loni a výstava je nádherně profesionálně připravená. Byla jsem dnes v Oáze jen pár hodin, ale zahlédla jsem tam spoustu natěšených a veselých mladších i starších návštěvníků, jež výstava pohladila po duši. Sama se taktéž těším na to, jak si celou výstavu ještě jednou (nebo i vícekrátJ) prohlédnu s dětmi a se známými. Za sebe moc a moc za tuto krásnou akci děkuji, neb vím, že její příprava dala paní Pernerové a jejím pomocníkům nemalou práci.

    Na obecní Posvícenskou zábavu navázalo Memento Lidice Svatomartinskou poutní mší v Oáze. Mše i posezení při kávě a čaji po jejím skončení patří k setkáním, které mně osobně dělají největší radost v mé práci. Jen škoda, že všech více než 20 účastníků bylo z okolních obcí a měst a nesetkala jsem se při této příležitosti s nikým místním. A tak mi dovolte přece jen ještě jednou připomenout, že duchovní setkání tohoto typu jsou určena všem bez rozdílu vyznání – všichni jsou vítáni a mají tak možnost na chvilku se oprostit od svých všedních starostí. Mohu jen doporučit 

    V prosinci se ještě těším na tradiční Předvánoční výstavu v Oáze. Letos s výstavou vánočních stromečků, jejíž příprava dává zase nemalou práci především paní Nešporové, Doušové a Macháčkové a pravidelným i občasným návštěvníkům Klubu Oáza.

    Jak zakončit poslední zprávy z Mementa Lidice v letošním roce? Přáním! Přáním prožití krásného, poklidného, voňavého čekání na příchod Božího syna. Krásné prožití času adventního. Krásná rodinná a přátelská setkání nejen v době vánoční.

    Za všechny zaměstnance Mementa Lidice i za obyvatele Oázy Vám srdečně přeji přenádherný čas adventní, pokojné vánoční svátky a v novém roce vše nejlepší!

    Za sebe přidávám ještě přání hodně Božího požehnání, klidu a míru v srdci a duši.

Michaela Indráková