Vážení a drazí spoluobčané,

     původně jsem si myslela, že do prosincového zpravodaje nemám co psát. Akce, které bych ještě v prosinci chtěla udělat jsem ještě nedoplánovala, na některé mi asi ani nevyzbyde čas a nebudou. Ale v sobotu jsem prožila opět něco krásného, nečekané, milého, potěšujícího, povzbuzujícího. A ráda bych se s Vámi o to podělila.

    V evangelickém sboru v Berouně jsme byli osloveni, jestli bychom nechtěli (nemohli) jako dobrovolníci pomáhat při Potravinové sbírce. Jelikož jsem o ni již hodně slyšela, sem tam i něco nakoupila a Jaruška se hned hlásila, že by chtěla, tak jsme se celá rodina jako dobrovolníci přihlásili. No a informovali se. V čem ta dobrovolnost spočívá? Měli jsme nastoupit do supermarketu, oslovit s letáčkem nakupující a potom převzít a zabalit do banánových krabic darované potraviny. No neznělo to vůbec špatně, to bychom mohli zvládnout, děti se také těšily, tak že do toho půjdeme.

    A v sobotu v 13:45 do supermarketu Albert dorazili. Při příchodu jsme viděli dobrovolníky před námi, prohlédli jak to dělali a šli jsme do zákulisí podepsat dobrovolnické smlouvy. Už tam jsem byla mile překvapena, že jsme měli na stole připravené pití a drobné občerstvení od supermarketu aby se nám dobře pracovalo. Přišlo mi to velice milé. Pak jsme nastoupili na naše místa. Já s Jaruškou (dcerou) jsme oslovovaly, rozdávaly a s některými lidmi si pěkně povídaly co nám mají nosit. Tatínek s Pájou (druhou dcerou) vše pečlivě překládali a balili z košíku do krabic. No co Vám budu povídat, čtyři hodinky naší služby utekly jako voda. A vůbec jsme nemohli skončit. Další a další věci nám lidé nosili a naše služba se protáhla o hodinu a půl. Jirkovi přešlo přes ruce 800 kilogramů potravin a drogistického zboží. Zabalil 48 banánových krabic. No prostě tato akce mě nabila na několik dní dopředu. Místo abych byla unavená, jsem domů jela šťastná neb nikdo nám neřekl nic ošklivého, nikdo nás neodmítl křivým slovem. Jo, pár lidí kolem nás netečně prošlo (většinou Ti, kteří si odváželi basy piv a flašky tvrdého alkoholu), pár lidí se trošku ušklíblo, ale těch, kteří se na nás usmáli, kteří nám darovali potraviny od jedněch sušenek, jedněch těstovin až po plné košíky za dva, tři tisíce bylo mnohonásobně více.

    A kolik příjemných úsměvů jsme dostaly, když jsme jim jako drobné poděkování darovaly linecké kolečko? To se na mě už dlouho tak dlouho nikdo nesmál :-) Celé čtyři hodiny, každou chvíli někdo. Byl to pro mě opravdu velký zážitek a děkuji na dálku všem, kteří se této akce kdekoli po České republice zúčastnili a něco málo pro potřebné zakoupili. Děkuji tomu poslednímu pánovi, který mi před půl osmou dovezl plný košík s tekutými prášky, balíky mouky, dětskými výživami a vůbec se vším možným. Ten mě úplně rozplakal neb už jsem pro něj neměla ani to linecké kolečko. DĚKUJI VŠEM MILÝM LIDEM.

    A na závěr mi dovolte malé přání: za všechny zaměstnance Mementa Lidice i za obyvatele Oázy Vám srdečně přeji přenádherný čas adventní, pokojné vánoční svátky a v novém roce vše nejlepší!

    Za sebe přidávám ještě přání hodně Božího požehnání, klidu a míru v srdci a duši.

Michaela Indráková